Nerovný souboj – čistokrevné nebo hybridní slepice?

Dnešní drůbež se vyvinula z poddruhů kura bankivského před víc než 5000 lety. Dodnes žije divoce v jižní Asii, Indii a na ostrovech v Tichém oceánu. Nálezy dokládají, že domácí slepice se v Evropě rozšiřovaly od prvního tisíciletí po Kristu z Řecka a z Itálie, ale také od Keltů, kteří již kura v té době znali a chovali ve zvláštní úctě. Postupně se vědomím šlechtěním odlišily různé mutace, které daly základ dnešním druhům slepic. Každé plemeno je jiné, vykazuje jiné kvality, postoje doby a místa, kde vznikalo. Jsou okrasná plemena z “bohatých” časů, užitková z časů “chudých” na obživu, odolná plemena ze severu nebo bojová plemena, odrážejících mentalitu a potřeby těch, kteří je vyšlechtili. V Čechách se z těchto dob dochovaly dva druhy slepic. České zlaté kropenky a Šumavanky. Jsou naším kulturním a genovým dědictvím a na zdejší prostředí jsou skvěle adaptovány. Vždyť zde žijí nejméně tisíc let!

Pak jsou zde hybridy. Šlechtění hybridů začalo teprve v 50. letech se vznikem velkochovů. Byli vytvořeni podle tajného receptu, aby přesně zapadli do systému “produkce vajec“ v klecích. V továrních podmínkách by nosnice měly dávat jedno vejce denně a snášku si zachovat i v zimě. Jelikož má slepice omezený počet vajec, které může za život snést, byla vyšlechtěna tak, aby jich snesla co nejvíce za co nejkratší čas. Ve 14 měsících dosahuje svého maxima. Když začne její snáška klesat, je zabita a vyměněna za mladší. Byly u ní také potlačeny vlastnosti jako kvokavost (schopnost vysedět mladé), chytrost a temperament, které jsou v kleci překážkou, navíc potřebují intenzivní krmení a mají různé zdravotní komplikace. Velkochovy je množí ve velkém a tak cena za hybridní kuře bývá nízká. Je to jeden z důvodů, proč na většině českých dvorků tyhle slepice bohužel potkáte 🙁